Virginia Woolfová/Adeline Virginia Stephen(ová)
Průkopnice ženské literatury a feminismu
Přelom 19. a 20. století byl významným mezníkem lidské společnosti a také Evropské kultury. Jedním z výsledků společenské revoluce byl i rozvoj feministického hnutí a v jeho rámci také začlenění žen-spisovatelek do světa literatury. A mezi průkopnice takovéto literatury patří i Virginia Woolfová, původním jménem Adeline Virginia Stephen(ová).
Život Virginie Woolfové nepatřil mezi ty z červené knihovny. Vyrůstala v prostředí typické viktoriánské londýnské rodiny spolu s několika sourozenci ze dvou manželství. Vše by bylo možná v pořádku, kdyby právě anglická viktoriánská éra nebyla tak zkostnatělá. O některých věcech se prostě v té době neslušelo hovořit, a tak si Virginie prošla pravým peklem s adresou 22 Hyde Park Gate.
Její bratr Gerald ji obtěžoval až na úrovni incestu, což bylo zapovězené téma, protože v něm hrál roli sex. Proto Virginie nikdy nikomu nic neřekla a vše svěřovala pouze svým deníkům. Její psychické problémy se dostaly až na takovou úroveň, že začala sama sebe nenávidět. Ještě víc jí přitížila smrt její matky v roce 1895, kdy nejen, že ji začal pohlavně zneužívat nevlastní bratr George (podle některých zpráv se díky tomu během pozdějších let projevovala až milostnými vztahy k ženám ve svém okolí), ale z otce, uznávaného redaktora, literárního kritika a především zakladatele Dictionary of National Biography Sira Lesliho Stephena, se stal domácí tyran. Virginii sice všemožně podporoval ve studiích, ale o žádný vřelý vztah otce s dcerou mezi nimi nešlo.
Vše se změnilo teprve po smrti Virginiina otce. Spolu se svojí starší sestrou Vanessou a bratry Adrianem a Tobym se přestěhovala do Bloomsbury v Londýně. V jejich domě se od roku 1905 začala scházet skupina mladých umělců a pokrokových intelektuálů, většinou studentů Cambridge, známých jako Bloomsbury Group. Jednalo se jak o literárně činné osoby, tak o filozofy a malíře. Mezi nejčastější hosty a nejaktivnější členy patřili Lytton Strachey, spisovatelka Vita Sackville-Westová, John Maynard Keynes (pozdější zaměstnanec Ministerstva financí, zabývající se zájmy VB v Indii) nebo Leonard Woolf, Virginiin pozdější manžel. Hlavními tématy byly politika, filozofie, pacifismus či feminismus, jednoduše vše, co v tradiční anglické kultuře nemělo své veřejné místo a o čem se z principu nehovořilo. U Virginie se také jednalo o negativistický postoj k pozitivistické a realistické generaci, která byla v té době na vzestupu.
Psychický stav Virginie se zlepšil, ovšem recidiva nastala v roce 1906 po náhlém úmrtí jejího bratra Tobyho. Tehdy si poprvé zkoušela vzít život, ovšem neúspěšně. V roce 1910 se účastnila spolu s několika dalšími členy provokace vůči Královskému námořnictvu, když se spolu s nimi převlékla za císařskou návštěvu z Habeše, aby na vlajkové lodi Dreadnought provedli státní návštěvu včetně „vyznamenání“ vyšších důstojníků falešnými řády. Tehdy se skupina poprvé dostala do širšího povědomí společnosti.
V roce 1912 se Virginie provdala a Leonarda Woolfa, ze kterého se stal známý a významný kritik a autor mnoha průlomových ekonomických statí a článků. I když se Virginia věnovala psaní již od devíti let (čtyři roky vydávali se sourozenci vlastní „noviny“ Hyde Park Gate News) a její četné eseje byly publikovány již od roku 1905 v Times Literary Supplement, teprve v roce 1915 jí vyšla její první kniha, román Plavba (původně Melymbrosia), na kterém pracovala šest let. Během roku 1917 zakoupili tiskařský lis a založili nakladatelství Hogard Press. V něm vychází o dva roky později druhý Virginiin román Noc a den, který zatím stále patřil k dílům spíše tradičního žánru. Kromě několika děl Woolfové zde vytiskli i řadu dalších významných děl pokrokových autorů, ať už se jednalo o členy Bloomsbury Group nebo například o básnické dílo T.S. Eliota nebo díla Freudova.
Ve dvacátých letech se styl tvorby Virginie Woolfové podstatně mění. Její romány jsou intimnější a hlubší, jsou psány poetičtěji a subjektivněji než doposud. Například její romány Jákobův pokoj (1922) nebo Orlando (1028) jsou silně ovlivněny jejími vlastními zážitky ze života (první ze zmíněných knih je reflexí k zemřelému bratru Tobymu, druhá rozchodu s dlouhodobou přítelkyní Vitou Sackville-Westovou). Během let si Virginie vytvořila zcela vlastní a ojedinělý styl psaní, který ji dnes řadí mezi velikány typu Joyce. Nejčastějším námětem jejích novel a románů se začaly stávat ženy, jejich problémy i stále omezený vliv na dění kolem nich. Podotkněme, že na přelomu 19. a 20. století byla úlohou žen především péče o děti a domácnost, do politiky, ale ani kultury, jim nebylo umožněno příliš zasahovat. Virginie si proto vážila například Jane Austinové či Emili Brontëové, které se, stejně jako ona sama, nebály vystoupit se svými díly na veřejnost a prezentovat své názory tak, jak je cítily, nikoli tak, jak bylo právě korektní.
Virginie se naplno zapojila do feministického boje za práva a význam žen. Zdůrazňovala potřebu samostatně uvažujících a vyjadřujících se autorek, vyzývala ženy k vyjadřování svých názorů veřejně, parodizovala celou britskou kulturu založenou na dominanci mužů. V roce 1938 vyšla jedna z jejích přelomových knih nazvaná Tři guineje, kde zmiňuje problematiku feminismu i problémy autorek, naráží na nerovné rozdělování vzdělání mezi mužskou a ženskou část společnosti.
Zejména Sigmund Freud (přesněji jeho dílo) ovlivnil Virginii v řadě jejích názorů a postojů a pomohl jí k poodhalení svých vlastních psychických problémů a sebereflexi. I přes evidentní snahu porozumět jim se jí však nedařilo zvládat stále se zhoršující depresivní stavy, a tak byla hned několikrát hospitalizována v psychiatrických léčebnách. Vrcholu dostoupil její stav během druhé světové války. Její manžel, Žid, i ona se aktivně účastnili odboje a Virginie věděla, co by je oba čekalo, kdyby se Němci dostali přes La Manche. I když bitva o Británii skončila již na konci října 1940, Virginie útrapy války nevydržela. 28. března 1941 skočila do vln řeky Ouse nedaleko Rodmellu a utopila se.
Odkaz Virginie Woolfové je nesmrtelný v mnoha ohledech. Je jednou z autorek, které položily základ moderní anglické literatuře, výrazně se zasloužila i o užití četných nových literárních prvků. Mimo to ale výrazně napomohla i feministickému hnutí. Virginia Woolfová se tak zapsala významně do moderních dějin Velké Británie.