František Jaromír Rubeš

Duší právník i humorista

                Pouze výjimečně se stane, že je spisovatel vychováván od útlého dětství k tomu, aby tvořil. Obvykle takový autor nebývá ani dobrým. Na druhou stranu existuje celá řada autorů, kteří byli předurčeni k velikosti, ale museli se k ní jednoduše propracovat. Takováto kariéra spisovatele čekala i na Františka Jaromíra Rubeše.

                František Rubeš se narodil v roce 1814 v Čížkově na Pelhřimovsku. V kalendáři Čížkovského pivovaru, kde dělal jeho otec sládka, bylo právě datum 16. ledna. František byl jedním ze sedmi dětí. Bohužel jeho rodinu stihl krutý osud. Když bylo Františkovi deset let, otec zemřel. Celá rodina se potom přestěhovala do Kolína, kde František studoval na základní škole. Odtud vedla v roce 1826 jeho životní dráha do Německého Brodu (dnes Havlíčkův Brod), kde studoval na místním gymnáziu. Po jeho ukončení se přihlásil na filozofickou fakultu v Praze, kde vstoupil do semináře.

Kněžská dráha ale nebyla pro něj tím pravým. Již ve druhém ročníku odešel a rozhodl se pro dráhu vyučovatele. Toto povolání vykonával jak na venkově (například v Bystřici), tak i v Praze, kde dělal vychovatele v rodině malostranského sládka. Při své práci stihl vystudovat práva. Právní praxi vykonával krátce v Karlíně a po úspěšném zapracování odtud přesídlil v roce 1847 jako syndikát do Načeradce. Zde v roce 1848, v období revoluce, ukrýval v radničním bytě svého pronásledovaného přítele J.V.Friče. Načeradec se ale stal pro Rubeše pouze dočasným útočištěm. Od roku 1850 začal působit jako auskultant v Kutné hoře a nakonec v roce 1851 přesídlil do Skutče jako soudní adjutant. Zde ho dostihla poslední fáze vleklé plicní choroby, pravděpodobně dědičné. 10. srpna 1853 zde vyčerpaný náhle umírá.

František Jaromír Rubeš byl podle svých vrstevníků a přátel velice veselé a přívětivé povahy. Stejné povahy byla i velká část jeho díla, prolnutého humorem a ironií. Ve svém studentském pokoji, jím nazývaném herberk, což byly noclehárny pro vandrovníky, měl zeď pomalovanou karikaturami a veselými ilustracemi doplněnými humornými veršovánkami a texty. Značnou část studentských let strávil s přáteli v hospůdkách u piva, kde pokuřoval svojí dýmku.

Jedny z jeho prvních příspěvků můžeme nalézt od roku 1834 v Českých Květech, kde vyšly některé jeho písně a humoristické rýmovačky. Kromě toho napsal řadu deklamovánek, což byly veršované skladby určené pro přednes ve společnosti. Tím se zařadil umělecky po bok například Klicpery. Mezi nejoblíbenější patřily deklamovánky Pivo a Dýmka, což byly dva z nejčastějších námětů Rubešovy tvorby. Kromě toho pozoroval vše ve svém okolí, což začleňoval do klasického prostředí maloměstské společnosti. Jeho obvyklým prostředím byly pivovary a hospůdky, v nichž se objevovali studenti a tovaryši. Zvlášť poutavé pro něj byly všemožné slabůstky lidské povahy. Kromě toho rád vyprávěl romantizované hrůzostrašné historky ze středověkého prostředí, například tituly Mstitel nebo Cerhenický vaz.

Nejvýznamnějším počinem Rubeše je jeden z prvních humoristických časopisů u nás nazvaný Paleček, přítel žertu a pravdy. Rubeš ho založil v roce 1841 se svými přáteli Hajnišem a Filípkem a vydávali ho celé čtyři roky. Paleček byl hlavním Rubešovým nosičem pro jeho díla. Vycházely zde jeho rýmy i povídky-humoresky, z nichž nejznámější se stala humoreska Pan amanuensis na venku aneb Putování za novelou, která vyšla v roce 1842.

Humoresky a deklamovánky střídala také díla sentimentálního rázu. Zde se inspiroval především Tylovým dílem, odrážel se v nich však i jeho život. Když v roce 1843 psal svojí novelu Harfenice, pravděpodobně se již projevovala jeho plicní choroba.

Přesto, že ho kritika i čtenáři přijali velice dobře a jeho díla patřila k nejlepším svého druhu (podle některých se jednalo o českého Dickense), jeho odchod z Prahy v roce 1847 znamenal i konec jeho literární tvorby. Z humoristy a „bohéma“ se stal zodpovědný právní úředník. Když se podíváte na letopočty, zjistíte, že Rubešova kariéra spisovatele byla velice krátká. Přesto po sobě zanechal značně rozsáhlé humoristické dílo, jemuž vévodí četné deklamovánky (stejnojmenný sborník), písně, humoristické povídky a další díla. Dnes je pohřben na hřbitově v posledním místě svého působení v roli soudního úředníka – ve Skutči. Zemřel ve věku pouhých třiceti devíti let.