Emil Tréval/Václav Walter

Netřeba říkat, že povolání lékaře je jedním z nejtěžších vůbec. Snad právě proto se mnoho lékařů nakonec uchýlilo k tomu, že začalo s literární tvorbou. Mezi ně patřil i Václav Walter, známější pod jedním ze svých pseudonymů jako Emil Tréval.

Václav Walter se narodil v Prešově 13. prosince 1859. Svá studia prožil jak v Praze, tak i v Berlíně a v Paříži. Od začátku zasvětil svůj život státní službě v lékařských ústavech a institucích, kde pracoval od roku 1883. Kromě Čech měl praxi také na Moravě a ve Vídni. Rok po druhé světové válce nastoupil na politickou správu na Žižkově, kde působil jako vrchní zdravotní rada. V roce 1925 se stal členem Československé akademie.

Jako lékař přispíval do řady lékařských periodik, ale také do mnoha novin a časopisů, například do beletristického časopisu Zvon (1927), později také do Včely, Vesny nebo Moravské orlice. Nejprve uváděl pod vlastním jménem lékařské články a odborné práce. Později se propracoval k fejetonům s lékařskou tématikou a teprve v pozdějších letech začal psát naturalistické romány a novely. Kromě klasických nemocnic a lékařských zařízení totiž pracoval i v psychiatrických léčebnách, což značně ovlivnilo jeho tvorbu.

Tvorba Waltera se dá rozdělit do tří jednotlivých částí. První z nich je tvorba odborných prací, článků a spisů, které shrnují jeho zkušenosti z profese. Druhou část jeho děl tvoří krátké příspěvky do několika článků. Walter psal nejprve jednoduchá vyprávění inspirovaná jeho profesí, od nichž se postupně vypracoval ke krátkým povídkám a lékařským fejetonům. Z povídek tohoto typu vznikly například knížky Zápasy (1898), Mixtum compositum (1899) a další. Poslední část jeho tvorby tvořily naturalisticky laděné romány a novely, v nichž nezřídka zabrousil do oblastí symbolismu i dekadence.

Jak již bylo řečeno, Walter se inspiroval především ve své práci a svých profesních prožitcích. Tomu odpovídá i jeho beletristická tvorba, v níž jsou hlavními náměty lidské nedostatky duše, mezi nimi například četné psychické a erotické poruchy, nedostatek citu a pocitů či morální nedostatky, halucinace a další.

Kromě zmíněných literárních žánrů psal Walter také divadelní hry, většinou inspirované historickými tématy (Tiberius – 1915, Habsburg - 1925). Část jeho dramatické tvorby tvořily konvenční a situačí komedie (Scéna – 1908, Nevysloveno – 1907 a další).

Řadu svých děl napsal ve spolupráci se svojí manželkou Zdenou Walterovou, která užívala uměleckého pseudonymu Viola. Některá díla proto byla vydána pod společným pseudonymem Emil Tréval-Viola nebo Emil Viola Trévl. Kromě těchto pseudonymů užíval Walter také jména Ad. Pisánek, Aristoteles Trdlo, Ben Trovato, Pantalon, Ladislav Vašek, Jiří Okoř, Holofernes Kotě, Ka Mehameha a další.

Jméno Václava Waltera alias Emila Trévala upadlo během doby v zapomnění, alespoň pokud jde o jeho literární tvorbu. Některé jeho odborné články a publikace jsou ale dodnes ceněny. Jeho knihy by měly být pro svůj naturalistický obsah a látku inspirovanou osobními zkušenostmi ceněny zrovna tak. Přesto když 10. února 1929 zemřel, zemřelo tak prakticky i jeho čtyřicetileté literární dílo.