Bohumil Zahradník-Brodský

Kaplan, který se vzepřel

            V rodině zahradníka na Hostačovském zámku se 12. srpna 1862 dva slavila úžasná věc. Narodil se malý chlapec, kterému dali jméno Bohumil. Rodného domu si však dlouho neužil. V jeho pěti letech se otec stal městským zahradníkem v Německém Brodě (dnes Havlíčkův brod), kde Bohumil vyrůstal a později i vystudoval gymnázium. Zde také poprvé publikoval ve školním časopise.

            Další Jeho kroky vedly na studium teologie v Hradci Králové, kde byl v roce 1886 vysvěcen na kněze. Nejprve se stal kaplanem ve Zruči nad Sázavou, ale příliš dlouho zde nepobyl. Od roku 1889 žil dvacet let jako farář v Ouběnicích. Pohled Zahradníka-Brodského na katolickou církev byl však značně kritický. Již od roku 1908 byl například tajně ženat s Annou Plešingerovou (rovněž spisovatelkou), což bylo proti všem pravidlům katolické církve. Poslední dva roky svého funkčního období v Ouběnicích stál v čele hnutí duchovních a dalších osobností, které žádaly reformování katolické církve, především povolení svátosti manželské pro katolické kněží a zavedení české liturgie – o obojí se zasazovali neúspěšně. To vedlo Zahradníka-Brodského k vystoupení z církve a přestěhování do Prahy. V roce 1920 zde stál u zrodu československé církve, avšak ani u ní nevydržel, neobstál se svojí snahou příklonu k pravoslaví. Nakonec z československé církve vystoupil také a přestoupil definitivně na pravoslaví.

            Během svého života v Praze pracoval jako úředník na Ministerstvu školství a národní osvěty, kde se stal dokonce ministerským radou. Byl členem agrární strany, zároveň také působil ve spolku Svatobor (spolek založený Františkem Palackým na podporu českých spisovatelů) a aktivně spolupracoval s Nakladatelským družstvem Máje. Významná byla také jeho účast v Syndikátu českých spisovatelů.

            Během celého svého života byl literárně aktivní. Už v době, kdy byl farářem v Ouběnicích, za ním dojížděli jeho přátelé, mezi nimiž nechyběly významné osobnosti jako Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, Jakub Deml nebo Jindřich Šimon Baar. Od roku 1924, kdy odešel do důchodu, se věnoval výhradně literatuře. Jeho beletristická tvorba byla značně konvenční. Zabýval se především sociálními tématy své doby, náměty čerpal ze svého okolí, jako prostředí si vybíral venkov, město, prostředí dělnické, podnikatelské, kněžské a mnoho dalších. Pozoruhodný je jejich mravoučně-výchovný ráz, který ale neubírá na čtivosti textu. Přesto jsou jeho romány a povídky poměrně psychologicky mělké, postavy nejsou propracované do hloubky a schématický děj jeho díla je spíše jednostranný (dobří a zlí, přičemž dobří vždy vítězí), ačkoli je často široce rozvětvený. I přesto, že se jeho díla nezapsala mezi nejklasičtější a nejvýznamnější, ve své době se jednalo o čtenářsky velice oblíbené tituly. Je namátkou vyberme z rozsáhlé produkce tituly Bouře na horách (1885), Číslo 1452 (1889), Z vesnic a samot (1894), Nad propastí (1901), Trosky (1909), Dům ztraceného štěstí (1916, v roce 1927 zfilmováno), Jan Vladyka (1919) nebo Životem vedla je láska (1928, zfilmováno v roce 1928).

            Zemřel 26. listopadu 1939 v Průhonicích. Zanechal za sebou rozsáhlé dílo, více než sto románů a povídek. Dnes je pochován na Olšanských hřbitovech.