Arne Novák
Nadčasový kritik

              Kdo z lidí, zabývajících se alespoň trochu českou literaturou, by neznal Přehledné dějiny literatury české, dosud nejucelenější a nejkvalitnější učebnici tohoto druhu u nás. Vyšla z rozsáhlé kritické a literárně historické práce profesora Arne Nováka, jednoho z nejuznávanějších českých literárních kritiků vůbec.

            Arne Novák, původním jménem Arnošt František Marie Novák, se narodil 2. března 1880 v Litomyšli do rodiny středoškolského profesora Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Byl jedním ze sedmi dětí, ale všech šest jeho sourozenců zemřelo velice mladých. Pouze Arne se dožil dospělého věku. Jméno Arnošt si pozměnil až během svých tvůrčích let, a to z úcty ke své oblíbené skandinávské literatuře.

            Cesta Arneho k literatuře byla velice strmá. Již v sedmnácti letech se představil poprvé veřejnosti jako literární kritik. Studoval nejprve na gymnáziu ve svém rodném městě, odkud se přestěhoval v roce 1895 do Prahy, kde o tři roky později maturoval na Akademickém gymnáziu. Dostal se na Karlovu univerzitu, kde studoval germanistiku a bohemistiku. Po dvou letech studií se vydal na studijní pobyt v Německo, kde postupně žil v Berlíně, Mnichově a v roce 1905 v Hiedelberku. Již o rok později se habilitoval pro germanistiku a o další čtyři roky později, v roce 1910, i pro českou literaturu. Poté užil na reálkách v Praze a také v Kutné hoře. Už v té době se věnoval tvůrčí literárně kritické práci, o čemž svědčí jeho německy psaný spis Die tschechische Literatur der Gegenwart (byl spoluautor). Ve stejném roce, kdy se habilitoval na českou literaturu, vyšlo také první vydání již zmíněného přehledu české literatury, poprvé pod názvem Stručné dějiny literatury české.

            Po první světové válce byla již Arneho tvůrčí činnost značně rozsáhlá. Vydával četné eseje a novinové sloupky, přispíval do řady sborníků, věnoval se kritickým pracím i psaní stručných monografií. Jen namátkou jmenujme z jeho tvorby tituly Jan Neruda (1910), Mužové a osudy (1914), Myšlenky a spisovatelé (1914), Praha barokní (1915), Kritika literární (1916, podruhé 1925), Zvony domova (1916) a další. Jeho kritiky byly ceněny jak mezi laickou veřejností, tak mezi odborníky, neboť v nich Arne dokázal skloubit esejistický styl s odbornou analýzou, k níž docházel řadou pozoruhodných metod, sahajících od klasického kritického bádání po subjektivní vývody. Řada jeho raných děl byla na pomezí beletrie a vědecké práce.

Jeho tvorba i názory byly ovlivněny takovými osobnostmi, jako byli František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček, Josef Pekař či T. G. Masaryk. I když se od nich názorově často odvracel, uznával některé jejich pohledy na kulturu a historii, například si cenil Masarykovou schopností vnímat v díle jak myšlenkovou tak mravní náplň. Sám sebe považoval za Šaldova žáka, i když se jeho pohled názorově lišil (na rozdíl od Šaldy byl Arne Novák spíše uvědomělým tradicionalistou).

            Přístup Arne Nováka k literatuře byl vědecko-kritický. Literaturu chápal jako součást duševních hodnot celé společnosti a kultury, autory jako nejvýznamnější osobnosti, z nichž nejvýše postavenými byli filozofičtí myslitelé a básníci. To vysvětluji i Arneho zájem o básnickou formu a nejrůznější prvky poezie.

            Teprve v roce 1920 se z Arne Nováka stal skutečný profesor, a to na nově vznikající Masarykově univerzitě v Brně, kam rok poté definitivně přestěhoval. Do stejného roku se datuje i jeho pravidelná spolupráce s Lidovými novinami. Kromě nich ale přispíval i do časopisů Volné směry, Pestrý týden, Lumír a dalších. Byl natolik významnou osobou, že se dvakrát stal děkanem a v závěrečných letech svého života (1936-1939) byl i rektorem. V době Mnichovské krize se přidal k osobnostem, které se nebály veřejně projevit své názory na politickou situaci.    

            Literární dílo Arne Nováka bylo neuvěřitelně rozsáhlé. Nalezneme v něm kritické statě, novinové sloupky a eseje, řadu článků. Kromě toho se zabýval, jak již bylo zmíněno, především podrobným studiem české literatury, a to jak celkově, tak územně. Známé jsou jeho knihy České písemnictví z ptačí perspektivy, Kritika literární či Problémy moravské literatury. Významné byly i jeho příspěvky do Ottova slovníku naučného a Meyers Lexikon a z mnoha monografií uveďme esej O Komenském, Josef Dobrovský, Svatopluk Čech, Viktor Dyk a mnoho dalších, často sdružených do sborníků.

            Arne Novák zemřel 26. listopadu 1939 v Poličce. Zanechal po sobě působivé a rozsáhlé vědecké dílo (pro zajímavost jeho Přehledné dějiny literatury české měly přes osmnáct set stran). Byl jedním z lidí, kteří určili směr české literární historie, jak ji známe dnes.