Co byste měli vědět při nákupu knih

Drazí přátelé

V této části Vám řekneme, co se u knihy jak jmenuje a jak to poznáte. I když se Vám může zdát, že je to pro čtenáře zbytečné, opak je pravdou. Na tom jakou knihu si kupujete skutečně záleží.

1) Názvosloví knihaře

Když vezmete do ruky knihu, nejčastěji ji uchopíte za hřbet, což je část, která drží celou knihu pohromadě. Když ji obracíze na přední stranu vakátu, nejprve narazíte na drobnou drážku. Té se říká big nebo také jednoduše rýha. Slouží k jednodužšímu otevírání knihy, aby se desky daly ohnout co nejvíce. Přední strana obálky se nazývá titulka a z propagačního hlediska je ze všeho nejdůležitější, protože čtenáře nejvíce zaujme. Svoji roli u titulky hrají klasická umělecká pravidla pro psychologické umístění, tedy správně velký název i jméno autora, a to podle toho, co má více zaujmout a umístění hlavního motivu na psychologický střed obálky.

Vnitřek knihy se nazývá knižní blok a je většinou uveden vakátem, tedy prázdnou stránkou, na které se nejčastěji objevuje logo nakladatelství. Titulní list potom obsahuje název knihy, jméno autora, často také copyright, který označuje autorská práva buď autora, překladatele či grafika a také obsahuje datum prvního vydání knihy.

Ořez knižního bloku je ořízka. Většina textů knih se dnes přiravuje pro výřez z většího formátu papíru. Pokud je kniha ve vazbě V8 (viz oddíl vazby), tiskne se navíc do knižních bloků, tedy po osmi a více stránkách proti sobě, které po složení utvoří pevný blok pro sešití. U těchto knih je dobré prolistovat text, zda není ořízka příliš mělká. Hrozí potom, že některé stránky nebude možné otevírat, protože budou jednoduše spojené.

Za obsahem je umístěna stránka s tiráží. Zde jsou podrobnosti o knize samotné, tedy znovu název (k tomu název v původním jazyce), jméno atuora, údaje o překladateli (pokud je kniha překladová), nakladatelství (plus vydavatelství originálu), držitelích autorských práv, počtu stran, vazbě atd. a samozřejmě ISBN, tedy mezinárodní informační číslo knihy, které ji řadí podle země vydání, nakladatelství a čísla knihy podle roku vydání.

Na zadní straně obátky se potom nalézá anotace, která má čtenáři vysvětlit, oč se v knize jedná a nalákat ho, případně ho informovat i o autorovi. Pokud má kniha přebal, většinou obsahuje anotaci a údaje o autorovi ten. Anotaci samotné nikdy nevěřte. Obvykle se doporučuje přečíst si kromě ní i náhodně nalistovanou stránku či kapitolu, abyste mohli posoudit kvalitu celého textu.

Pevný blok knih (viz oddíl vazby) je upevněn na kapitálku, kousku plátna, které je přilepeno k pevným deskám a drží knihu pohromadě.

2) Vazby

Vazeb existuje velké množství, ale ve skutečnosti se u knih a časopisů používá pouze několik málo z nich.

  Vazba V1: používá se na brožury s malým počtem listů, časopisy a občas na malé knížky, které mají pouze omezený počet stránek a nevyplatí se je dělat větší. Jedná se o sponky držící přeložený text v obálce. Pro vytvoření vazby V1 je zapotřebí text přichystaný podle následujícího vzorce - sudý počet stran dělitelný číslem 4. Omezení o počtu stran vlastně neexistuje, ale obvykle se používá 24 až 48, případně 56 stran.

 Vazba V2: Jde o klasickou lepenou vazbu paperbecků. počet stran by měl být sudý, ale omezení vlastně neplatí, protože se vždy dají přidat prázdné listy jako úvodní list kapitoly nebo jako prázdná stránka před tiráží. Lepená vazba má své výhody i nevýhody. Výhodou je lehkost knihy, její praktičnost pro převážení a samozřejmě nižší cena výroby. Nevýhodou je často menší životnost knihy.

 Vazba V4: Jde o nejpevnější vazbu vůbec. Spojuje dohromady pevnost šité vazby a lehkost vazby lepené. Bloky knih jsou sešity a poté přilepeny na pavnější vazbu. Tato vazba se používá nejčastěji na publikace určené k praktickému využití, tedy učebnice, slovníky či průvodce.

Vazba V8: Pevná vazba se vytváří šitím knižních bloků k proužku plátna (dnes většinou umělé materiály). ten se přilepuje k pevným deskám a utváří tak pevnou knihu. Výhodou je odolnost knihy. Je mnohem pevnější a méně náchylná k poškození vnitřního bloku. Desky se obvykle vyrábí z tvrdého kartonu, případně z lepenky, z venku jsou opatřeny povrchovou úpravou s tiskem a uvnitř jsou spojeny s knižním blokem archem papíru.

Vazba V8b: Jde v podstatě o pevnou vazbu, ale kniha není tištěna do bloků, ale na výřez a je lepená, vložená do pevných desek. Oproti V8 je výrobně levnější, na druhou stranu se může stát, že je poškozena vazba uvnitř hřbetu.

3) Vady při tisku

Při tisku knih dochází k řadě mechanických chyb. Nejde o nekvalitní práci tiskáren, ale jednoduše o to, že stroje nejsou zatím neomylné. Přehled základních vad uvádíme:

Během velkonákladového tisku se může stát, že se na papír nenanese barva, čímž dochází k chybám tisku. Stránka tak může být napůl prázdná nebo úplně prázdná, čímž chybí část textu. Ve výjimečných případech se může stát, že se jedná o celý knižní blok.

Pokud se grafik nebo tiskař splete při tvorbě šablony, může se stát, že některé stránky jsou oříznuty příliš blízko okraje nebo až přímo v textu. Tento defekt je však velice vzácný.

Při ořízce může dojít také k tomu, že některé stránky se ohnou a neprojdou strojem tak, jak mají. Tím zůstanou některé listy větší než ostatní.

Při ořízce pevných vazeb může dojít k mělké ořízce, kdy některé bloky zůstanou neoříznuté a stránky se nedají otevřít.

U pevných vazeb dochází občasně ke zdvojení některých knižních bloků, kdy jeden blok je v knize dvakrát a jeden blok chybí.

V některých případech dochází k vlepení knižního bloku obráceně do obálky.

K závadám jako jsou poškrabané či potlučené obálky dochází většinou až při manipulaci s knihami v distribučních sítích a knihkupectvích.