Josef Šusta

Pátečník z rodu rybníkářského

          Znáte nádherné prostředí třeboňských rybníků? Pokud ne, určitě si tam zajeďte a pokochejte se, tak jak se asi kochal Josef Šusta, ředitel třeboňského panství knížete Adolfa Josefa Schwarzenberka a otec významného spisovatele, historika a také politika Josefa Šusty.

            Josef Šusta mladší se narodil ve Třeboni 19. února 1874 do rybníkářské rodiny. Sám se ale rozhodl nepokračovat v rodinném řemesle a namísto toho v roce 1883 nastoupil na gymnázium v Českých Budějovicích, kde se setkal ve třídě s Emilem Háchou. To nebyla jediná významná osobnost, se kterou se během studií seznámil. Po několika letech šel studovat do Prahy, kde byl studentem Jaroslava Golla (dědeček herečky Nataši Gollové). Studia ukončil v roce 1899 ve Vídni v Ústavu pro rakouský dějezpyt, odkud se vydal na studijní cestu do Itálie. Kromě Rakouského ústavu v Římě se dostal i do Vatikánských archivů! Nakonec se stal v roce 1910 profesorem historie na Karlově univerzitě a v roce 1939 i prezidentem České akademie věd a umění, kteroužto funkci zastával prakticky až do své smrti v roce 1945.

            Význam Josefa Šusty tkví zejména v jeho zájmu o českou historii a také o utváření dějinných kontextů Evropy. Díky němu (nikoli výhradně) se podařilo českou historii začlenit do celosvětového kontextu, včetně aspektu hospodářství. Výrazným projevem jeho tvorby byla kritika Palackého popisu dějin. Podle Šusty se dějiny nedají vykládat jako filozoficko-historický celek. Šusta namísto toho vnímal českou historii i s jejími zahraničními vlivy, včetně silného vlivu německých sousedů na události v Čechách. Tyto své názory projevoval například ve svých dílech Dějiny Evropy v letech 1812-1870 (vydáno v Praze roku 1923), Světová politika v letech 1871-1914, Dějiny lidstva 4.-Středověk vrcholný a stárnoucí či Dějiny lidstva 5.-V branách nového věku. U posledních dvou uvedených děl je třeba říci, že Šusta se podílel na redakci celého cyklu. Vedle toho se věnoval i české historii jako takové, zejména ve dvojdílné knize o historii Čech ve středověku, pojednávající v prvním díle o Přemyslovcích a v druhém díle o Lucemburcích. Na tento titul navázal knihou České dějiny – Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví. Kromě toho uveřejňoval články v celé řadě periodik, mezi nimi v Lumíru, Lidových novinách či Venkově.

            Význam Josefa Šusty sahal i za hranice naší země. V roce 1934, 10. července, dostal dokonce vysoce ceněné francouzské vyznamenání Commandeur de l´Ordre National de la Légion d´honneur. V roce 1920 se vydal na těžkou dráhu ve vládě Jana Černého, v níž působil rok jako ministr školství. Byl také členem Čapkových Pátečníků a osobním přítelem jak T.G.Masaryka a Karla Čapka, tak i mnoha dalších významných osobností první republiky.

            Osud Josefa Šusty nebyl k němu vlídný. Po druhé světové válce se během honu na kolaboranty stal nevinnou obětí a byl obviněn ze spolupráce s nacisty. Toto nespravedlivé a neopodstatněné obvinění psychicky nepřežil. 27. května 1945 odešel na Karlův most, přelezl zídku a ukončil svůj život skokem do Vltavy. Takto neslavně skončil život výborného profesora historie a vlastence Josefa Šusty. Teprve v padesátých letech byl pohřben u kostela sv. Matěje na šáreckém hřbitově.