František Táborský

Básník s širokou slovanskou duší

            Na přelomu 19. a 20. století se česká kulturní společnost nemohla rozhodnout, zda je spíše prozápadní nebo provýchodní. Byli mezi nimi malíři, novináři i spisovatelé. A mezi ně patřil i František Táborský, známý pod literárním pseudonymem Hostivít.

            V roce 1858, 16. ledna, se narodil v Bystřici pod Hostýnem v rodině obuvníka František Táborský. Když nastupoval do místní dvoutřídky, asi nikdo nepředpokládal, že by se z něj jednou mohla stát významná osobnost moravské i české kulturní společnosti a už vůbec nikdo nepředpokládal, že se z něho stane profesor na Vysoké škole, dokonce její ředitel.

            Po skončení dvoutřídky odešel studovat na Slovanské gymnázium do Olomouce (1870-1878) a později přestoupil na filozofickou fakultu v Praze na Karlově univerzitě. Své studium zaměřil na češtinu a germanistiku. Většinu života však věnoval studiu a překládání ruské literatury. V roce 1896 a později v letech 1909-1910 se dokonce vypravil do Ruska, kde sháněl literární podklady pro svoji práci. Zde dokonce zorganizoval i výstavu českého umění, na které spolupracoval s českou organizací Mánes.

V roce 1884 nastoupil jako profesor na Vyšší dívčí školu. Zde se stal později, v roce 1911) ředitelem. Své působení zde ukončil až v roce 1921 odchodem do důchodu.

            Během svého života působil v řadě periodik. Jeho práce nalezneme v moravském almanachu Zora. Kromě poezie se věnoval psaní prózy a také historických a kritických statí. Na Moravě byl činný i v časopisech, například v revue Naše Valašsko. Stál i u založení Smetanovy společnosti v Radhošti a členem mnoha dalších kulturních spolků, mezi nimi se zapojil do Ústřední matice školské, Radhošti, Svatoboru a také Matice moravské. Byl také u založení Spolku českých bibliofilů, což je dodnes existující spolek, jehož prvním předsedou se v roce 1908 stal.

            Za své celoživotní dílo, které bylo ovlivněno psaním Vrchlického a epika Machara a do nějž patří celá řada sbírek (Básně 1884, Staré komedie 1882, Hrdinné touhy 1903, Legenda staronová 1927, Poutník 1913 ad.) drobných próz (Našim dětem 1889, Zimní pohádky v naší veselé republice 1920, Doktor Faust 1921, U kamarádského stolu 1933) a také několik kratších odborných prací (Ruské umění 1921) a monografií (Puškin, pěvec svobody 1937, Arthur Grottger 1933, Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik 1933, Karel Hynek Mácha po sto letech 1936) získal v roce 1938 čestný doktorát na Masarykově univerzitě.  

            21.června 1940 umírá v Praze ve věku 82 let. Ač žádné jeho dílo nebylo rozsáhlé svojí délkou, bylo rozsáhlé svým významem. Táborský byl slavnostně pohřben ve svém rodném městě do rodinné hrobky.